Nahlédnete-li do nabídky prodejen s domácími potřebami, nepochybně tam objevíte i kuchyňské nádobí, nářadí a příbory. Zakoupíte tu nerezové příbory a nerezové nože různých tvarů a velikostí, s plastovými, dřevěnými či kovovými držadly a dále pak nerezové pánve, nerezové hrnce či hrnečky. Jestliže pak objednané zboží doma rozbalíte z krabice, bude doslova svítit a zářit novotou. Přitom jde o docela obyčejnou ocel, která se od té běžné korodující konstrukční oceli liší pouze některými legujícími prvky.

Nerezová neboli korozivzdorná ocel je dnes již běžným standardem při výrobě domácích spotřebičů a kuchyňského vybavení, potravinářský průmysl se bez ní neobejde a stěží si dokážeme představit, že bychom tento materiál neměli k dispozici. A chcete-li nahlédnout trochu pod pokličku do historie využití nerezové oceli v potravinářském odvětví, stáhněte si oblíbený dobový seriál z roku 1985 s názvem „Rozpaky kuchaře Svatopluka“, kde vám Josef Dvořák spolu s dalšími vynikajícími herci představí špičkové kuchařské nože a také varné kotle, v nichž se připravovaly pokrmy pro hotelové hosty.

Kdybychom neznali korozivzdornou ocel, současná podoba kuchyní by byla zřejmě výrazně odlišná, a tak bychom měli být vděčni zejména lidem, kteří zhotovují rozmanité výrobky tohoto typu, a také těm, co se podílí na výrobě samotné oceli v hutích a ocelárnách.

Hutní výroba sází při tomto procesu na mnohaletou tradici, ta je podepřena desítkami let trvajícím procesem, jehož kořeny sahají až do průmyslové revoluce v devatenáctém století. Nerezová ocel je jedním z klíčových ocelových materiálů nejen pro potravinářská odvětví, ale i pro další obory lidské činnosti, kam patří strojírenství, energetika, petrochemický a chemický průmysl, stavebnictví, zemědělství, farmacie a medicína a výroba zboží spotřebního charakteru.