Ačkoli řeřicha neboli maca peruánská mnoha lidem příliš nenapoví, jedná se o skutečně silný pojem v oblasti přírodní medicíny. Posiluje kondici po psychické i fyzické stránce a je velmi účinným afrodiziakem. Řadí se mezi superpotraviny, což potvrzuje už víc než 6000 let, kdy ji pěstovali a skvělých vlastností využívali Inkové. Co je na ní ale tak výjimečného?

Staří Inkové věřili, že jim tuto rostlinu rostoucí v nadmořské výšce 3500 m n. m. seslali sami bohové. Jmenovitě se jednalo o boha Virakoču, který ji lidem daroval, aby jim usnadnil těžký život v této oblasti. Lidé brzy zjistili, že je rostlina skutečně činí odolnější vůči rozmarům počasí, dodává jim energii a vitalitu a díky jejím afrodiziakálním účinkům nedopustí zániku kmenu, který se naopak začal více rozrůstat. Když Jižní Ameriku v 16. století obsadili Španělé, zjistili, jak skvělé účinky jim tato rostlinka může dodat a začali jí také využívat. A nejen pro sebe, ale také pro své koně, kteří nebyli na tamní podmínky zvyklí a ztráceli chuť do života. Díky prášku ji získali koně zpět.

Řeřicha peruánská je známá také pod svým latinským názvem Lepidium Meyenii, jenž je odvozen od botanika, který rostlinu jako první botanicky popsal. V České republice rostlinu známe také pod označením peruánský či brazilský ženšen, protože stejně jako klasický ženšen je i maca všestrannou rostlinou.

Z rostliny se využívá především kořen, který obsahuje velké množství bílkovin a sacharidů, vlákninu, minerály, vitamíny, aminokyseliny, stopové prvky, mastné kyseliny, saponiny, třísloviny, alkaloidy, steroly a mnoho dalších.

Vzhledem k dlouhé době užívání je známo mnoho receptur, jak se dá kořen zpracovávat. V Peru se pečou nebo usuší, poté se povaří ve vodě či v mléce. Nejdéle je možné skladovat sušený kořen a to až sedm let, aniž bychom se museli obávat ztráty žádaných účinků. Z kořene lze také připravovat dezerty, kaše, pudingy, džemy či alkoholický nápoj Maca chia. V našem jídelníčku může být součástí téměř jakéhokoliv pokrmu.