Ano, už naše babičky věděly, že uchovávat doma malou zásobu propolisu je velice přínosné. Mít kamaráda včelaře se vždycky hodilo, a na vesnici se pokaždé nějaký ten hodný pán od včeliček našel.
V současné době to máme mnohem jednodušší. Propolisové kapky jsou na trhu v hojném množství. I zde je však třeba si dát pozor a vybírat pečlivě a obezřetně. Pokaždé se raději podívejte na obsah propolisu, na výrobce, a teprve potom porovnávejte objem a cenu. U mastí je postup samozřejmě podobný, pouze s tím rozdílem, že u lidí s citlivější kůží nejsou nejvhodnější ty koncentrované.

Propolisové kapky si můžeme při troše šikovnosti vyrobit i doma. Potřebujeme k tomu však silný alkohol, alespoň 70%, který zakoupíme v lékárně, nebo necháme vyrobit u někoho, kdo pálí kupříkladu slivovici. V tomto alkoholu louhujeme propolis, který zakoupíme nebo dostaneme od včelaře. Většinou jej získáme v podobě hrudky, kterou v utěrce zmrazíme na mrazáku a poté paličkou na maso nebo kladívkem rozdrtíme. Názory na poměrové množství i délku louhování se liší. Najděte si návod, nejlépe na stránkách nějakého obyčejného včelaře, když to bude o něco slabší či silnější, nic se neděje. Tady se na miligramy nehraje.
A kde se uplatní kapky nejčastěji?
1.                  Při zánětu dásní. Nejlépe kapátkem vpravíme pár kapek na postižené místo, můžeme i několikrát denně, a když ještě přidáme hřebíček, třeba do patřičné mezery mezi zuby, je šance na vyléčení i bez prášků.
2.                  Při počínajícím nachlazení. Dvě lžičky ráno, dvě lžičky večer, dalčí dny již stačí po jedné lžičce.
3.                  Na rány, jizvy a některé kožní problémy. Zde můžeme účinně použít i masti či oleje.
4.                  Při žaludečních nebo střevních problémech. Stačí lžička, ale nejlépe na lačno, aby se účinné látky dostaly až na sliznici žaludku a střev.

A na spoustu dalších problémů, bolístek a nemocí. Podívejte se na nějaké stránky včelařů nebo lidových léčitelů.
Propolis je opravdu takový malý zázrak. V žádné domácí lékárničce by rozhodně neměl chybět.